chudák děcko,otec se zjevně olympionikem nestal,tak si ted svoje představy a sny bude plnit přes syna.
Nás vyléčil náš vl. syn asi v 1.třídě,kdy jsme na něj zřejmě vyvíjeli moc velký nátlak co se týká psaní a vůbec všeho - jednoho dne,když jsme ještě nebyli doma z práce,tak si posbíral spacák,náš foták,sedl na svoje kolo a rozjel se k prarodičům - cca 80 km daleko.Sám.Naštěsstí si to za městem rozmyslel nebo mu došlo,že tak daleko nemá šanci dojet, a vrátil se.
Ten nás tímto takto poučil a vychoval okamžitě - my jako rodiče jsme šli "do sebe" a nechali ho normálně dýcchat konečně.

Syna bych zkusila dát na plavání, tuhle činnost je prostě nutné ovládat,ani kdyby jinak na chleba nebylo;a jinak rodinné sport.aktivity- jezdit na kole,lyžovat,túry,tenis a klidně amatérsky,to vůbec nevadí či pinpong,fotbálek,je toho spousty a děcko si to užívá s vámi a vy se také hýbete.Hned přeci nemusí být na všechno kroužky v tak malém věku.