Dobře, konstrukci nesmírně šťastný jsem docela nadnesla.

Ale je fakt, že pochopit, že žena, mladá, hezká, mající váhu na hranici obezity je se svou váhou fakt spokojená, je nad moje chápání.
Pochopím, že člověk vlivem různých okolností může na váhu rezignovat a neřešit, zaměřit se na jiné věci.
Ale být opravdu spokojený s tím, že nadměrně zatěžuju klouby, srdce a vytvářím si podhoubí pro různé nemoci a v neposlední řadě, že nevypadám zrovna hezky, to opravdu nezvládám chápat. Zvlášť u ženy ne.
Asi bych měla konečně opustit tuto diskuzi a pustit se do práce, na kterou intelektuálně stačím.