Fren, taky občas přemítám nad tím, co a jak kdy bylo a srovnávám.
Jištění jsme neměli kdovíjaké, akorát snad to, že budeme někde zaměstnaní, problém by byl opak ...ale já i na tuhle pro mě hrozně hektickou dobu vzpomínám ráda, i když jsem si do určité míry zkomplikovala život. Prostě pak jen to, čeho jsem chtěla dosáhnout, dalo pak s dětmi víc práce, ale neměnila bych asi nic.
Vnímám, jak bylo v pořádku to, co bylo...myslím ten můj osobní život, i to, jak brzy a komplikovaně jsem začala ten rodinný.
O víc než desítku let později jsem prožila i život "starší matky", bylo to jiné, jak dobově, tak zajištěním, tak i poněkud jinou výchovou dětí, přístupem k nim.
Ono všechno má asi své.

Co ale vnímám jako největší problém, je to, jak některé ženy po pětatřicítce nemají stálého partnera a potenciálního otce pro svoje potenciální dítě...mám kolem sebe pár, jedna nedávno oslavila 40tku, další má za pár dnů narozky 39, ale je jich víc. NA není vhodný partner....
Asi je problém nějakého partnera vůbec v tomto věku narychlo sehnat, natož takového, který byl byl fakt "ideál". Jak zrovna ty dvě vzpomínané ženy žijí už dlouhou dobu samy, připadá mi, že se ani neumějí případně nějakému chlapovi eventuálně přizpůsobit a žít s ním.
V tomhle případě mně, vyloženě rodinnému a staracímu typu, připadá mnohem vhodnější začít dřív, než později .
Ale prostě lidi to maj různě .