V PPP jsme byli, ale v synových 5,5 letech - to bylo kvůli odkladu. Je narozený koncem srpna, tak jsme to považovali víceméně za automatické. Zatímco v MŠ nám spíše ten odklad doporučovali, u zápisu se učitelka divila, že je syn šikovný - a v PPP mu nástup do školy doporučili, ačkoliv to u těch letních dětí dělají spíš vyjímečně. Tam dokonce píšou, že nemá problém úkol udělat a dokončit. Já vidim, tedy dnes, že je to jinak. Má tisíc rozdělaných věcí, všude rozečtené knihy a nedodělávky (jeho a moje
). Já s ním soucítím, taky jsem tak trochu pod tlakem ze všech nároků, které se na mě valí.
Jsem na jednu stranu ráda, že syn nezmeškal ani rok, ani kvůli odkladu, ani kvůli nemoci - v Motole mají učitelky, tak vždycky tak nějak držel krok. Ale na druhou si říkám, že na něj je těch nároků moc. On vnímá, že jeho běžný život se dost liší od vrstevníků, ještě aby ho nevyčlenili spolužáci, protože je mimoň...
Jsem přesvědčená, že jednou všem ukáže, ale je nutné nějak překlenout těch několik let, než přijde jeho chvíle