J.a.s.,
"kde je pro tebe ta hranice, kdy uznáš, že rodiče dětem ubližují?"
přesně. Kde je ta hranice, a kdo ji určuje?
Jak si může někdo dovolit posuzovat, co jsou banality, zvenčí? Protože co je pro jednoho banalita, viděna zvnějšku, může být pro dotyčného např. dlouhodobý stres, a každý asi není tak tvrdý, že by nad některými pravděpodobně dlouhodobými záležitostmi (které nějakým - jakýmkoliv způsobem mohou ubližovat) mávl rukou.
Přesně, rodiče se nezatracují jen tak z plezíru, že někomu rozbourali v dětství kostky.