"jenže on taky často "cíleně ubližuje" z pohledu dítěte v dobrý víře, že je to pro dítě nejlepší. Je o tom přesvědčenej a neumí to jinak. Ono je strašně důležitý, jak se sejdou povahy. Co je pro jednoho cílený ubližování je pro druhého jen opruz nebo lapálie"
Monty, to teda taky zlehčuješ. Já si myslím, že to není jen věc povahy... že je to hlubší a smutný, když je rodič nevyzrálý a chová se k dítěti jako k přístroji, kterému dává pokyny a zároveň od něj očekává chování dospělého, kterého ale dítě není schopné, takže pokud ho rodiče zrovna fyzicky netrestají každý týden, tak z toho nemá jak utéct a musí to chudák vydržet až do dospělosti.