snažím se jim taky vymýšlet program, tak jako dřív, s kamarády, sama, jsou se mnou taky šťastné, snad....i když syn mě prostě zarazil....táta mu chybí a vzhledem k tomu, že on jim poměrně dost často tvrdí, že od nich neodešel, ale nechtěl být se mnou, tak mají(víc syn) pocit, že prostě je to mnou, proč odešel.....a můžu za to já....ten poslední rok byl hodně náročný, snažila jsem se, aby to co nejméně pocítili....navíc teď mě dost dusí kvůli rozvodu, nemám tolik sil jako on, nejsem ani tak tvrdá jako on. Už jednou se rozvedl, to o děti přišel(dneska jsou dospělé), já mu děti upírat nechtěla, ale citově na to dojíždím...