No, tohle je další věc, která by si zasloužila samostatné téma.

Jak člověk vnímá, jestli on dostal "menší kus koláče" (obrazně), než ti druzí, a jestli je to opravdu tak, nebo jestli to jen tak vnímá on sám.

A na tom koláči je to vidět, ale vztahy jsou mnohem složitější a sama jako rodič vidím, že některý věci prostě ani nejdou "napůl", nebo si to člověk ani nepamatuje, co komu dal nebo pro něj udělal, nějak to vyplyne z nějaký situace, a pak je možný, že pro někoho opravdu uděláš víc, ale ne proto, že by on byl nějakej Tvůj větší oblíbenec, ale protože to právě tak vyplynulo.

(Typický - rodič bydlí u jednoho dítěte blízko, tak mu mnohem častěji hlídá - ne proto, že by ho měl radši, ale proto, že je to technicky jednodušší než u toho, kterej bydlí přes půl republiky)

A pak je zajímavý, jak to vnímá ten vzdálenější, protože pokud se rozhodne to vnímat tak, že on dostává míň, tak bude mít de fakto pravdu, ale má nárok se cítit kvůli tomu ukřivděnej a měli by se rodiče cítit blbě, že nedělí rovným dílem?