Je fakt, že rodiče nevymýšleli pí*oviny a dali mi normální jméno. V pubertě jsem chrěla něco exotičtěšjšího, ale jinak jsem s ním taková bez potíží a snesu, ať mi říkají jakkoli - Susu, Sus, Susuš, Susuško, Susunko, Susun, Susko, Susčo,....Nikdy mě nenapadlo to řešit.

Některá jména mi přijdou strašná, zvláště když za nimi vidím ambice rodičů, ať už v touze po "vznešenosti" nebo "originálnosti" nebo jinou ujetost, ale nikdy mě nenapadlo, že to dítě může své jméno až tak nesnášet, že má vyloženě problém s jeho přijetím.