Hele, není to sice úplně o jménu, ale sem na Rodinu chodí člověk, kterej v jedný svý životní fázi dal najevo, že si přeje být oslovován "on" a ne "ona". Chvíli to sice trvalo, protože všichni byli zvyklí na ten ženskej rod, i já jsem měla v jednu chvíli tendenci trochu rejpat, ale ten dotyčnej dal najevo velmi pevně a nekompromisně, že si to nepřeje, a nakonec se všichni přizpůsobili a dneska už o něm myslím jako o chlapovi.

Přepíčenýho mi na tom nepřišlo vůbec nic, pro toho člověka to bylo asi velmi důležitý, v počátku jsem si neuvědomovala jak moc. A je v pořádku, že se ozval a dal to najevo tak, jak to bylo.