Sarmi, do cikánů mi nikdo nikdy nenadával, to je fakt. Ale jako děcku mě vždycky vyšlo nejlíp, když jsem v podstatě s klidem (předstíraným) přijala, nebo odsouhlasila to, co mi ten blboun tvrdil. Protože tím, že jsem to přijala, on neměl munici, sranda žádná a šel pryč. Byly to takový kravinky typu MOc hubená, moc velká, blbý přijmení, rozmazlená, brejlatá a tak. Jo, mám brýle. No, možná že jsem rozmazlená, asi máš pravdu! A?! Hubená? No jsem. Takže dědeček cikán je divoká historka, to vím. Základem je vyhodit ty prevíty ze sedla.