Předzdívka se prostě chytí snáz než jméno. Když jsem nastoupila na střední školu, tak dvě holky, které se do té doby neznaly, se první týden začaly škádlit jmény Nasťa a Marfuša. Zůstalo jim to až do konce, u maturity nikdo nevěděl, že jedna je Jana (ty byly ve třídě tři, takže předzdívka sloužila jako rozlišovací znamení), ale Vlaďka byla jen jedna - a stejně byla Marfuša.