Přidat odpověď
Pokud si kdy vzpomínám, že jsem v životě žárlila (a zdaleka ne vždy se to týkalo mužů, žárlit lze i na jiné lidi), tak byl nějakej problém v mém vztahu k dotyčné osobě (v tom, že mě "až tolik nežrala", ale já jsem nebyla ochotná si to připustit).
Ale musím podotknout, že jsem nikdy nebyla žárlivá chorobně, to je zase asi jinej level.
Nejde o to, že by se to "nedalo odpustit", je to přece jen emoce a tudíž jiná kategorie, ale u lidí, který mám ráda a který maj rádi mě, jsem nežárlila asi nikdy, protože jsem si tím vztahem byla jistá (chápu, že u partnera je to ještě o něčem jiným protože ten vztah je výlučnej, kdežto u blízkých lidí - přátel, rodiny - je normální, že maj i s jinejma stejně dobrý vztahy jako s Tebou).
Předchozí