Děkuju všem za příspěvky. Otec leží už 3 týdny na neurologii po těžké mrtvici, moc se to nelepší, spíš je to stále stejné. Leží, musí ho krmit (s obtížemi), polohovat, levá ruka je nehybná.... jinak je na infuzích. Manžel si všiml, že váží 42 kg. Má polohovací JIPkovou postel, která ukazuje i váhu. Při návštěvách má většinou zavřené oči. Komunikace jen na úrovni: ano - ne, ahoj. Je mu 85 let. Zatím pokud se uvolní místo, ho převezou na LDN. Přiznám se, že si spíš začínám přát, aby to brzy skončilo, je to trápení - hlavně pro něj. I když bych mu přála, aby to šlo k lepšímu. Vzhledem k věku a špatnému fyzickému stavu už před příhodou, tomu moc nevěřím. Nebýt kapaček, už tady asi není. Chodím za ním téměř denně, většinou spí, tak zase odejdu, nosím nutridrinky a říkám si, jestli to má smysl.