qéčko,
to je hodně smutné a chápu, že to člověka bolí. Náš táta je zas hodně sobecký a i když jsme dělali první poslední po jeho mrtvici furt nadával. Bylo to pro nás všechny náročné. Člověk si pak řekne, jestli mu všechno shánění, přestavování bytu po jeho potřeby, lítání za ním každý den do nemocnice apod. vůbec stálo za to. Jenže jsme tak vychovaní, neumím si představit za ním nejít, nechat ho tam, i když jako táta taky za moc nestál.
Naopak jsem ležela s babičkou nedávno v nemocnici na pokoji, milou a až na její věčně puštěnou tv Barrandov v poho. Měla dvě dcery ani jedna se tam neobjevila. Ona jim chudák furt volala a jak to měla nahlas tak jsem slyšela, jak dcera se ptá, jestli má peníze a nemůže jí nějaké poslat . Takže si nemyslím, že je to až tak o těch starých, ale i o tom, jak jsou "mladí" vychování.