Ve zdrobnělinách o sobě nepřemýšlím, představuji se základním tvarem svého jména.
Ale je mi tedy příjemné, když mě lidé oslovují střední zdrobnělinou mého jména (něco na způsob když se Haně říká Hanka)
V rámci širší rodiny se mi stále říká specifickou zdrobnělinou mého jména, kterou se mi říkalo již jako dítěti. V rané dospělosti mi to přišlo divné, ale nyní už mi to nevadí, prostě to ke mě patří.

O ženě, která se novým kolegům představí jako Martinka, bych si pomyslela, že to bude zastydlý rozjuchaný diblík, který bude vyžadovat extrabuřty.

Pokud takto oslovují do telefonu chlapa (jak popisoval Zetko), myslela bych si, že se ho snaží sbalit, nebo alespoň flirtovat.