Odcházela jsem od psychiatričky s velkou úlevou. Že syn má "jen" ADHD. Ona o něm mluvila tak hezky, až obdivně... začala tím, čím syn vyniká a končila tím, že se obejde bez medikace i asistenta, protože je dost chytrý, aby to dohnal jinak.
Ale jak píše Federika - je to hlavně pro nás. Je dobré to vědět, něco si přečíst. Naučit se s tím pracovat. V samotné škole tím nic nepřikrýváme, jen už počítáme s tím, že některé věci jsou, jak jsou a že to má svůj důvod. Třeba to zapomínání. A že každá mince má dvě strany a že i ADHD může být v mnoha ohledech výhodou, pokud je snaha ta pozitiva hledat.