Libíku, pro čí dobro? Té ženy, co dítě dala k adopci?
I když ta žena byla nezletilá, skoro donucená k adopci, tak podle mě by jakákoliv iniciativa měla vzejít od toho potomka ne od ní. Jediné, co může dělat, se svou situací smířit a čekat. Pokud její biologický potomek ví, že je adoptovaný, tak jí najde a možná snáze než ona jeho.
Pokud to, že je adoptovaný neví, pak si nezaslouží, aby mu tohle kdokoliv zvenčí narušil.
Ale chápu tu paní, že to pro ni musí být těžké, pokud tehdy byla skoro ještě dítě a později už vlastní děti neměla. I tak by si to ona měla vyřešit u sebe a sama se sebou. Kdo ví, zda by jí přineslo klid, kdyby se dozvěděla o potomkovi něco nepěkného nebo kdyby se natvrdo dozvěděla to, že o ni nestojí apod. Vlastně bych ji moc neradila potom pátrat, když s tím není smířená. Už jen to, že by od někoho dostala info, jak se dotyčný potomek má, tak by jí to mohlo pokoušet, aby se dozvěděla něco dalšího, jak vypadá atd., až by mu do toho života vstoupila.