j.a.s., geny fakt nepřečůráš, já mám v pěts péči dítě, které nikdy nežilo se svou sestrou a mají některá gesta opravdu stejná. A taky jedna mamča povídala, že když see setkali s rodinou pěstounského dítěte, se kterou chlapec snad nikdy nežil, viděla pohyby aj.rodičů, tak ji byly hned mnohé věci jasné. Naše děti taky, dokud byly malé, do puberty, sdílely náš životní styl, ale později v nich vybujelo "to jejich". A vím i o dětech, kterým rodiče neřekli, že nejsou jejich biologicky a ony stejně cítily, že něco nehraje. Což je pak blbě, když nevědí, odkud tyhle pocity v sobě mají.