Jitys, jo...nad tím jsem fakt přemýšlela odmala...jakto, že moje já je přesně takové já s tím mým vnímáním...že si říkám já a druhý taky já...a jestli vnímáme stejně...
a taky - ODKUD se to moje já dívá...a nemyslím tím oči jako nástroj.
Když jsem byla malá, kolikrát se mi užuž zdálo, že VÍM...a najednou to bylo pryč. Je zvláštní, že o podobných věcech jsem si povídala s tchyní (ta je vyloženě tradičně věřící, denně v kostele), vnímá to podobně včetně toho, že už už jako kdyby se přiblížila "pravdě"...a...
jenže o tomhle se dá blbě přemýšlet právě jen tou "hlavou", to je potřeba vnímat jako celek v souvislosti...jakmile na to zaměřím fakt to čisté racio, je to celé fuč .