Monty,

ale o tvém reálném životě se tu nikdo nebaví a myslím, že ani bavit nechce.

To, že člověk nemusí mít vždy objektivní náhled na svou vlastní situaci, je prostě fakt (a nijak to neimplikuje, že to tak máš zrovna ty, jenom že ani ty, ani já, ani nikdo jiný nemůžeme dát ruku do ohně, že si v tý svý realitě třeba něco nebagatelizujem nebo to nevidíme, protože to nechcem vidět).

Tvé úvahy o tom, že "když dítě nemá žádný racionální výhrady, tak na to není nutný brát zřetel" otevírají dveře myšlence, že takový tendence máš (tj. pokud někdo tvrdí něco, co se mi nehodí do krámu, tak to nebudu považovat za validní).

Ale pořád se bavíme OBECNĚ, nikoli o situaci u vás doma.

Teď si beru ostatní za svědky, že o sobě a o svý situaci začínáš TY SAMA.

Já si myslím, že jak to máš doma, je čistě tvoje věc, mluvit o tom nechci, a ač samozřejmě nemůžu ovlivňovat to, jak budou reagovat ostatní, tak navrhuji tuto trollovitou odbočku ("všichni si myslíte, že žiju špatně, protože si na tom kompenzujete svoje podělaný životy") moc nekrmit.