Pocházím z rodiny, kde to bylo o nervy a asi jsem měla dost našlápnuto k tomu je nesnášet. Nutno říct, že ale léty se to zlepšilo, když máma pochopila, že Vánoce jsou možný i když ve skříních nejsou vojenské komínky U nás je to na pohodu, úklid normální, maximálně se odstraní nějaké dlouho se povalující krámy, k jejichž odklizení se nikdo dosud neměl, aby bylo místo na dekorace. Výzdobu dělám tak postupně jak syn tahá různé výrobky a něco spolu tvoříme i doma. Cukroví a jiné jídlo mě netankuje, vařím a peču něco pořád. Baví mě, jak si postupně spontáně budujeme vlastní tradice, týkají se spíš doby adventu a vytváří tu předvánoční atmosféru - konkrétní společné činnosti, návštěva oblíbených míst...