A myslíte si, že všecko, co učíme my naše děti, je opravdu potřeba?

Za sebe - myslím, že velmi poučné bylo, když mi táta řekl, že o všem, co mi řekne někdo jinej, je dobrý přemýšlet, než to člověk vezme za svý.

Naopak jako sporný (ne úplně nepravdivý) hodnotím "ohlížet se na to, co by tomu řekli lidi", ale jen do té míry, že v určitém prostředí je potřeba aspoň navenek "držet lajnu" a moc se oficiálně nepříčit, ale že si lze v mnoha případech vybrat, jestli se zrovna v tomto prostředí chci pohybovat, a že pokud už nastane potřeba, že "musím", tak stačí si to prostě dělat po svém a jedinou úlitbou je moc hlasitě proti tomu neprotestovat..

Já sama pochybuji o poučce, že je nutné "dobře se učit" ve smyslu mít pokud možno samé jedničky, protože si myslím, že to, co je potřeba, je naplnit formální podmínky toho, aby se člověk dostal tam, kam se dostat chce, ale celé vědomosti jsou úplně někde jinde než ve školních známkách.

A do říše škodlivých nesmyslů řadím takové věci, jako že "na Vánoce je nezbytně nutné mít umytá okna" a "musíš si vzít čisté spodní prádlo, protože co kdyby Tě někde srazilo auto (jako by záleželo nejvíc na tom, zda se záchranáři v záplavě krve a možná i něčeho horšího nepohorší, že máš zapraný kalhotky).

To mě napadá jen tak v rychlosti, jistě by se našlo ještě spoustu jiných věcí.

Jaké procento toho, co nám bylo výchovou vštěpováno, vlastně přijímáme za vlastní a je dobré to přijmout za vlastní?