Myslím, že většina lidí u nás nehladověla. My jsme si s babičkami i s rodiči povídali o jejich dětství důkladně a žádný z rodičů nepocházel z bohaté rodiny. Jediná babička vyprávěla, že hlad zažila, opravdový a velký hlad, to když byla dítě a byla první světová válka. Za druhé války se už nehladovělo a v 50. letech taky ne. Byly příděly a muselo se šetřit, ale i ti chudší se najedli. V 50 letech bylo málo masa, na což vzpomíná táta, že se najedl masa do syta jenom o vánočních svátcích. Ale chleba, zelí a brambory byly vždy. A máma vzpomíná, že nebyly sladkosti, že uždibovala z homole cukru. Ale taky už skutečný hlad nezažila.