Je mi jasný, že se ti teď nechce už ani psát... klidně jen příspěvky od nás přečti, pak se k téhle diskuzi vrať třeba zítra,za pár dnů... třeba pak i něco připiš, jak se ti bude chtít....já se určitě VRÁTÍM A KOUKNU... slibuju... Ráda bych ti pomohla.... jen prostě nikdo z nás nemůže číst ten dopis tvého syna a neozdobíme ten stromeček a virtuálně ti to rameno na pobrečení prostě nestačí Bude to jinde, ten tvůj pocit, už za týden to bude jiný, teď to nevzdávej - ono to nějak dopadne, stromeček ozdobí třeba kluci nebo i ty, nejlépe, kdybyste mohli k někomu fakt jet ke stromečku... anebo naopak, budete zdobit a bude to, jako kdyby tam muž byl s váma..v životě, když někoho ztratíme, se ještě po pohřbu nebo oficiálním rozloučení, mockrát loučíme, právě v takových citových věcech se loučíme mockrát - na místě, kde jsme společně něco prožili,v situacích typických pro toho člověka... co žiješ, je prostě normální, smutné, bolavé... bude to jiné pak za měsíc, rok... už teď je ti určitě o něco jinak než ti bylo po půlnoci, když jsi téma zakládala...

Myslím úplně vážně: cokoliv pro tebe tady můžeme udělat, uděláme... jen napiš....