Přidat odpověď
můžu Ti říct, že jsem to kdysi měla podobně, když šel chlap na pivko nebo měli akci z práce nebo něco podobného, furt jsem přemýšlela, co tam dělá, na koho tam kouká, když se připije, že je veselý a komunikující - někdy jsem mu volala, někdy jsem mu doma pak říkala, kdoví co tam dělal, no výsledek byl ten, že se na mě naštval a urazil, co si o něm myslím
postupně to došlo tam, že dneska jsem ráda, když jde ven (nevolám mu ani nespekuluju, co asi tak dělá) - prostě mi to fakt začlo být jedno ve smyslu, že nemám v sobě ten strach, že mi zahne (nastalo to časem, začla jsem důvěřovat nebo spíš víc věřit v sama sebe, nevím, jak to popsat, už jsem já za sebe, ne já prostřednictvím druhých - je to o sebedůvěře)
já si dělám svoje, těšíme se na sebe, když přijde
Předchozí