Alraune, já třeba nečekám, že si dítě bude vážit toho, že se snažím překonat svoji blbou náladu...já teda ráno blbou náladu nemám, ale třeba nemám ani potřebu s nikým moc mluvit, společně snídat apod...syn to má stejně...takže si tu každý víceméně mlčky děláme svoje a v době odchodu na autobus už jsme obvykle oba probraní a v pohodě se bavíme o všem možném...večer máme všechno připravené - oblečení, aktovku, já tašku, hrnečky a pečivo apod. nachystané na lince a ráno prostě jedeme jako automat - vylezu z postele, otevřu okno, rozhodím peřiny, syn si rozhodí peřiny, nakrmí rybičky, zavřu okno, jdeme dolů, dám si ohřát jídlo do práce, mezitím dodělám svačinu, syn si udělá šťávu, dá si všechno do aktovky, pak snídá, já jdu zatím do koupelny, aby tam pak měl místo on, pak si vypiju čaj, umyju nádobí od snídaně, syn je mezitím v koupelně, pak se jdeme oba oblíkat a sejdeme se u vchodových dveří. A tak to chodí každé ráno...funguje to skvěle, akorát když je manžel náhodou ráno doma, tak nám to trochu narušuje a pak to tak pěkně neodsýpá, syn začne dělal blbiny apod...