Do pěti let měl syn třikrát šitou hlavu... vždycky situace, kdy u něj stál alespoň jeden z rodičů - poprvé v jedenácti měsících na prolejzačce - jak si rozsekl čelo, dodnes nechápeme - vypadal jak s průstřelem hlavy. Naposledy v pěti letech, když frajersky vylezl na šutr, dal si ruce do kapes a pak ztratil rovnováhu a padnul dolů, obočím na další šutr.
Kamarádka zase spálila cca tříměsíční mimino žehličkou... měla mimino na zemi, žehlila na zemi a mimino se rozhodlo zrovna v tom okamžiku naučit přetáčet - a přetočilo se na žehličku...
Dcera mi hodila salto z nákupního vozíku - byla děsně hubená, takže měla těžkou hlavu a ta jí převážila - dopadla na zadek (fakt tedy salto). Podruhé zopakovala pro velký úspěch v ZOO (jak byla hubená, tak se i vysmekla z těch popruhů v kočárku), takže na nás lidi koukali jak na totální dementy, co si nejsou schopní pohlídat dítě v kočáru.

A neboj, bude hůř... někdy ve čtvrtý třídě jsme dceři vynadali do simulantů, pořád chodila, že jí bolí hlava a že nechce do školy... vždycky jsem jí nechala doma, ale nikdy se z toho nic nevyklubalo - ani teploty, ani rýma, ani vyrážky - spíš jí bylo ještě hůř. Takhle se to táhlo asi tři měsíce, kdy do školy střídavě chodil a nechodila, až přišla jednoho dne, že jí učitelka přesadila do třetí lavice a že z té třetí lavice nevidí na tabuli... Od té doby má brýle - a my si připadáme jako totální trotli, že nás to nenapadlo.

Jo a ještě jedna historka - taky s dcerou - ošklivý pád z koně, v nemocnici tisíce rentgenů, našli zlomenou klíční kost a nos - a pak mi doktor říká "ona měla někdy zlomenou pánev?" tak říkám že ne a on mi ukazuje zhojenou zlomeninu pánevní kosti... napadlo mě, že rok před tím hodila šílenou držku na lyžích na led (takový přemet, dopadla na zadek) a že si pak stěžovala, že jí bolí záda....