Ano, Buchli, tohle je přesné. Ztratily obsah. Věřící nejsem, nebo alespoň ne v tom standardním slova smyslu a mám doma nadšené a v Ježíška věřící dítě, které je ovšem autistické. Jinak by v jeho věku už dávno nevěřil. Kupovat před Vánoci hračky jeho věku zcela neodpovídající je pro akorát na polykání slzí. Je to miláček, já vím. Všechno v té rovině "jak to má být" je vlastně správně, ale vevnitř mě to trhá na kusy. Hraju roli. A nemá to ten obsah. Manžel se ani nesnaží mě nečím překvapit - "něco si kup a já ti to zaplatím", takže i to materiálno drhne. Náboženský přesah to u mě nemá a ten člověčí je nanic. Moc snahy z mé strany, snad bude dítě nadšené a já si večer pobrečím.