jsme z prahy, díky za tip na tu Źitnou. Mě právě všichni říkají, že z toho vyroste, každej má nějakou historku o příbuzném, který začal mluvit až ve čtyřech letech rovnou ve větách, jenže to tak nemusí být vždycky... Když se snažím, aby něco zopakovala, tak na mě hledí, jakože jsem se zbláznila, a většinou rovnou řekne že ne. A když náhodou jednou za měsíc něco zopakovat zkusí, tak se do toho zvuku netrefí ani přibližně, jsou tam úplně jiný hlásky (tá-tá-tá místo kvá-kvá-kvá), jak roční dítě. Já ani nevím, jestli nechce, nebo fakt, neví, jak napodobit nějaký zvuk.

Když si hraje, tak si povídá pro sebe, ale tomu nerozumím ani já, vlastně nevím, jestli to nějaký význam má, zní to jako náhodný proud zvuků, i když občas zachytím nějaké známé slovo.