Tak to dost záleží na otci. Dokážu si představit situace a nastavení, kdy ji prospěje muset být s ním. To , že někdo odmítá psychologa pro sebe, dítě je záležitost pochopitelná a související s jejích pověstí a se stigmatem co spolupráce s nimi může přinášet. Nevyvozoval bych zrovna z toho závěry o tom jak to s dcerou otec myslí. Že má jiný pohled na situaci nemusí být na škodu, ale může to v konečném důsledku prospět.
Někdy psycholog pomůže, někdy je to dle mého jen oddalování nutného kroku. Ale to jak je to v dané situaci se nedá posoudit z venku.
A to aby měla úplnou kontrolu nad situací a ta byla plně respektována, taky nemusí být to nejlepší pro ní. Opravdu jsem přesvědčený, že za podobným neštěstím v duši mladé holky je velmi často nevyjasněný vztah s otcem.