My ještě nekončíme...

25. přišli naši k nám, celkem to šlo, až na to, že otec házel asi 2 hodiny psovi medvěda, u toho shodil svíčku do psího pelechu, no nevyhořeli jsme... Z toho dvouhodinového házení byl pes v takovém rauši, že se v obýváku totálně počural, počural si i toho medvěda, takže medvěd letěl do popelnice.

26. jsme byli u tchánů, byla tam i švagrová s rodinou. Celkem to šlo, až na švagrové rádobyvtipné komentáře k dárkům a toho, že se švagr chopil dětské kytary, co doslal jejich synek pod stromeček, usadil se do kouta a asi tři hodiny celkem monotónně drnkal na tu kytarku. Bylo to trochu na palicu, já, kterou rozčilují zvuky, jsem z toho docela rostla a divím se, že jsem to celou dobu vydržela.

No a dneska nás čeká návštěva jedné manželovy babičky, kterou nemám vůbec ráda, takže tam jdu se stejným nadšením asi jako k zubaři. Zítra nás čeká druhá babička, to už je trochu lepší.

Zbyteček mojí rodiny už nenavštěvujeme, protože pro ně je nejlepší dárek, když k nim niko neleze. Což mě sice trochu mrzí, ale co se dá dělat, vnucovat se nebudu.