Já teda rozhodně se necítím být stejná jako chlap, cítím se jako žena (i když mám odjakživa krátké vlasy a nosím povětšinou kalhoty )...přesto dobrovolně tvořím domácí rodinné zázemí a pečuju, ale umím i pořádně pracovně máknout a rozhodně se necítím submisivně s nějakým mužem. Vystačila a zvládla bych technicky žít sama, to určitě jo.

Snad nikdy se mi nestalo (krom snad mého otčíma), že by mě nějaký chlap schválně ponižoval, či využíval nebo se po "mě vozil" nebo něco takového...

Máme stejnou hodnotu jako chlapi, tojo, ale stejné nejsme...bych si teda dovolila tvrdit .
Řekla bych, že vytvářet rodinné prostředí je opravdu víc k tomu ženskému principu...tvořit prostor, kde by mohlo něco růst, kde by se lidi cítili v bezpečí, pečující, formující...a to mají c sobě teda opravdu povětšinou (zatím?) ženy...