Pro mne je odpuštění opravdu něco jako restart. Prostě jako by se to nestalo, jedeme dál.
Neznamená to událost vytěsnit z mysli, ale znamená to začít znova.
Jen tak přestat se tím užírat ještě podle mne není odpuštění.

Mám takový případ ve svém okolí (můj tatínek odpustil svému otci hrozné veci) a i já jsem někomu odpustila, co jsem myslela, že neodpustím (ale dotyčná osoba asi ani neví, že prováděla něco ošklivého ).

Na druhé straně máme v rodině, naštěstí z manželovy strany, osobu tak zlou a dlouhodobě škodící, že jsem se sice oprostila od toho, aby mi to vadilo (nemusím se s ní stýkat), ale odpuštěné to není a nevím, zda by mohlo někdy být. Myslím, že spíš ne, škody, co působila a stale působí jsou veliké a nevratné .