Po čtyřicítce, nemylsím myšlenky, i začaly slábnout pudy

ted jsem ve stavu, že mi připadá úplně proti přírodě, proti všemu, že bych mela mít dítě
tak rok dva zpátky mne i přestala vzrušovat miminka takovým tím způsobem , že to ve mne hnulo taky nějakými pudy

kolem věku 36 - 37 let u mě byla pudová (ne rozumová!!!) touha po čtvrtém dítěti nejsilnějí, dokonce sjem o tm i chvíli mluvila nahlas

naopak teď už se jajoby s kategorií matka malých dětí pocitově vůbec neztotožňuju, žey, které chodí s kočárky nebo malými dětmi vnímám jako jinou generaci, jsou to "ony" a kategorie "my", se pro mne stávají babičky - už začínám uvažovat, jaká jednou budu babička, že ych chtěla být fit a doběhnout dítě na odrážedle, jak budu vycházet se snachami atd.