Při křížových bolestech u třetího porodu jsem směrem k manželovi skrze zuby cedila, že kdybych ještě někdy měla ten šílený nápad a chtěla další dítě, ať je tak hodný a připomene mi právě tuhle chvíli, protože tohle už nikdy, nikdy nechci zažít. Pak po dalších třech letech, kdy jsem se konečně po celkem 9 letech těhotenství a kojení chtěla vyspat víc než 3 hodiny v kuse.
Mozek má naprosto jasno, s tělem je to horší. Nesmí blízko mě zaplakat novorozeně. V tu ránu mě brní prsa a je mi jasné, že bych se raz dva rozkojila, stačilo by přiložit. A to jsem s kojením skončila před 2 a půl roky.