Já to ještě doplním to pozadí svého rozhodnutí.

Před toto rozhodnutí jsem byla postavena u druhého dítěte.
Mé definitivní NE mi bylo jasné ve chvíli kdy jsem si uvědomila že případné "řešení" výsledku amnio by vycházelo až skoro na nějaký 23 týden, což už je vlastně skoro na té lékařské hranici životaschopnosti. Šlo by vlastně o regulérní porod mrtvého (přesněji řečeno zabitého) dítěte.

Mé první dítě bylo předčasně narozené a na té JIPce jsem tam vídala ty miniaturní miminka i z 26 týdne atd.

Tohle bych prostě nemohla udělat, naprosto ne v tomto stadiu. Tohle mi proběhlo hlavou během pár vteřin a bylo jasno.

No a plus riziko amnio že následně dojde k potratu je podle mně až příliš vysoké. Ono pro lékaře je to totiž statistika, ale pořád tam je to že na někoho ten černý petr padne být jednou ať už tříset nebo tisíce.
Dozvěděla jsem to sice až později, ale mám ve vzdáleném příbuzenstvu rodinu co přišla po provedení amnio o dítě, o zdravé dítě. Takže asi se to stává, a záleží zda a jak se to pak dostane do těch statistik.

Štourat do plodového obalu, jak tu někdo výstižně napsal, to je pro mně za hranou vyšetření které jsem ochotná akceptovat.