Madelaine, ale taky je to o toleranci. Řekněme, že já jsem spíš upjatá v oblékání, alespoň dle reakcí u nás doma. Řeším délky sukní, míru odhalení paží, přiměřené výstřihy. Ale v téhle konkrétní situaci se mi vlastně zdá nevkusnější paní Ivanu tímto způsobem hodnotit a drbat. Chápu že se neměla potřebu stylizovat do dámy, když je natáčena v takové situaci a prostředí, navíc na autenticitu si ten dokument dost hraje. V jiných situacích bývala oblečená přiměřeně situaci. Víc jsem vnímala, že to prostředí je pro ni únik a nachází v něm to co zrovna potřebuje, blízkého člověka.
Mrzí mě na tom, že člověk který je ochoten se zúčastnit takového projektu, kdy ukazuje soukromí i v těžších životních situacích, tak je pak probíraný jak se obléká ve volném čase.