Tak můj táta byl v určitý smyslu v podobný situaci jako Marcela, na výchovu dítěte i na světě úplně sám.

Taky kouřil, taky mu to asi dost ukrátilo život a taky jsme měli málo peněz, takže by se klidně dalo říct "kdyby nekouřil, nemusel se rozhodovat, jestli dítěti kabát nebo sobě boty".

Přesto bych byla ten poslední, kdo by mu to vyčítal. V podstatě to byla jeho jediná neřest, nechlastal, nikam nechodil, pak už i koníčky vypustil, a v podstatě jediný, na čem mu záleželo, jsem už pak byla já.

Nikdy mě nenapadlo mu to kouření zazlívat.