Připomnělas mi Saturnina - říkat člověku, kterého právě vyhodili z práce, že každý svého štěstí strůjcem, nebo tomu, kdo dvacet let marně čeká na povýšení, že trpělivost přináší růže, je poněkud bláhové.


Každý si nese nějaký svůj kříž, případně dva, tři a k tomu třeba kostlivce ve skříni. V tom jsme si všichni rovni, bez ohledu na majetek a výhody.


Takže když se někoho zeptám, jak se má, očekávám, že mi řekne, jak se má, stejně tak já odpovím, jak se mám - prostě dobře.
Na dotaz "Jak se máš?" se většinou neodpovídá "Mám novej barák, auto a o dvacet let mladší novou starou."

Pokud tak někdo odpovídá, je sociální blb a do úsměvu mu dříve či později někdo šlápne, nikoli ze závisti, ale pro jeho vlastní blbost

S cizími se do hloubky nebavím, tj. odpovídám DOBŘE nebo DOBŘE, DĚKUJI, protože to patří ke slušnému vychování a společenským pravidlům, i kdybych v tu chvíli chrlila krev a s kamarády, známými a přáteli o sobě tak nějak víme, jak se máme, a co nás trápí nebo s jakým křížem žijeme...