Jo, mám dlouholetou zkušenost, že mezi Čechama reptání probouzí důvěru, při sdíleným stěžování se lidi začnou navzájem vůči sobě otevírat. V jinejch společnostech jsem zažil, že takovej otvírač je otázka na rodinu (sourozenci, děti), resp. vzájemný sdělení těchhle údajů. To je u nás spíš vzácnost. Navzdory tomu česká společnost funguje, lidi třeba zastavěj, když viděj auto v příkopě. Spíš než nedůvěra tady dost vládne takovej chlad, nebo odstup, strašně často čtu a slyším zdůrazňování, jak po nikom nic nechtít, nikoho neobtěžovat, stačit na všechno sám, o nic se neprosit. Možná je to pro mnohý jen naučenej tón, v praxi není až takovej problém dát se s někým do řeči, možná se to spíš tak jakoby nosí.