"Konzervo - ne, je to jako bys ty byla zvyklá mít oblečení v komínkách a divila se, že já mám poněkud rozvolněnější styl a fakt mi nevadí hrnek na stole a přehozená bunda přes židli. No nevadí, protože já s tím problém nemám, to ty. Já tě přece nenutím zrušit komínky. Chápeš to?"

Ne, je to jinak. Ty "komínky" bych považovala za adekvátní přirovnání, kdybych vyžadovala, že musíš chodit vždy a všude na minutu přesně. Ale tak to není.

Když si dám s někým sraz, toleruji čtvrthodinku. Takže to bych přirovnala k tomu, že každej si má po sobě uklízet. A tvoje chování bych přirovnala k tomu, že "vy si uklízejte jak a co chcete, ale já na to nemám buňky a stresuje mě to, takže já si budu uklízet po svým" a to v situaci, kdy bychom bydlely společně. Takže bychom měli společný prostor a tam by se furt všude válely tvoje věci s tím, že bys tvrdila "když ti to vadí, je to tvůj problém, mně tu nevadí".

Jistě můžeš říct, že když mi to vadí, můžu se odstěhovat. Ano, můžou být situace, kdy se odstěhovat můžu, ale můžou být i situace, kdy to nepůjde. A jsem přesvědčená, že existují v tvém životě situace, kdy tvoje neschopnost ostatním vadí (byť to z různých důvodů nedají najevo).