Ano, běhám nalačno. Ve všední dny brzo ráno 3 - 11 km, o víkendech vybíhám později - třeba v devět, ale taky jen na vodu nebo čaj (bez cukru), a dám i 25 km. Ovšem mám to postupně vytrénováno a před nějakým časem jsem byla měsíce (rok?) na nízkosacharidové stravě, takže mám velmi dobrý tukový metabolismus.

Pokud se vracíš k běhu po delší době, tak každopádně to chce pomalu a nedaleko (přesně, jak děláš) a postupně navyšovat.

Nalačno to jde.

Pokud někomu dochází energie po iks km nebo po nějaké době běhu, je to tím, že běhá tzv. na cukry a dojde mu. Vzdálenost a čas nalačno běhu lze postupně tréninkem prodlužovat. Rychlým během to nejde, ten spálí dostupné cukry a než se stihne zapojit tukový motor, tak člověk zkolabuje - resp. je mu tak blbě, že usoudí, že to není možné, a vzdá to.

Co se týká hubnutí - funguje to, pokud to pak nedojíš přesmíru, což se děje opět po rychlém běhu, kdy se vyčerpají cukry a nastane intenzivní hlad, ve kterém sní člověk kdeco, hlavně sladké.

Pokud běžíš po-ma-lu a déle, jde (větší) část energie z tuků (tukový metabolismus nastartuje nejdříve po cca 20 minutách prý), o tyhle spálené tuky zhubneš, a navíc nedostaneš ten vlčí hlad, takže se najíš jen přiměřeně, zdravě.

Asi je dobré též poznamenat, že jsou asi lidé, kteří prostě bez cukrů nefungují, takže ani krátký pomalý běh (či jiné cvičení, práci...) nedají bez jídla, je jim za pár minut blbě. Naopak samozřejmě někdo to má napůl vrozené - funguje do oběda na kafi bez cukru bez potíží, ať běhá nebo ne.