Jitys, jojo, mrkla jsem už před časem a občas kousky různých povídání poslouchám...na mě je něco moc striktní, moc jakoby zásadový, trochu i ten Vojáček, mám ráda spíš takový střed...ne úplně ode zdi ke zdi...i když možná to v mých příspěvcích někdy úplně nevypadá. Jsem takový umírněnec na všechny strany.
Ale ony ty životní principy člověk poznává tak nějak hlavně praxí...a zas je aplikuje dál...na někoho funguje to, na někoho ono...právě, podle mne je hlavně potřeba vzít tu individualitu toho člověka a postupovat tak, aby pro něj to mělo nejlepší význam a výsledek.

Čím dál víc taky zjišťuju, že když už někdo "pomáhá", je opravdu jen "pomocník", ať doktor, psycholog nebo někdo jiný...že největší díl náleží tomu "nemocnému". Na něm to celé hlavně je , ale když si to ten dotyčný uvědomí, je půl práce hotovo. Někdy leccos nejde bez ošetření psychiky, různých minulých zranění a tak, je to tak strašně provázané dohromady...Ale to už jsem odbočila.