Pokud chtěla říct, co píšeš ty, měla říct, co píšeš ty.
Řeči o ženství jsou hrozně vágní mlžení. Jsem žena, jsem ženou ráda (snad až na období v pubertě, kdy mě štvala menstruace...), netoužím všechno zvládnout sama, ráda si nechám pomoct a i moje pracovní ambice šly po narození dětí významně dolů. Nicméně, jak tvrdí jedna diskutující kdesi výš, ženský princip je pasivní. A já jsem v mnoha směrech celkem aktivní. A taky nosím kalhoty v podstatě výhradně. A rozhodně se nemaluji a příliš o sebe nedbám a k přírodě mám poněkud vlažný vztah, miluju tekoucí vody, široké lesy a volné louky, ale teda že bych je moc vyhledávala, to ne, spíš si jich umím užít, když na ně náhodou narazím. Tak co jsem? Jsem aspoň napůl žena?
![~d~](/g/s/29.gif)
Osobně jsem přesvědčená, že pokud někdy onkologicky onemocním, bude to za a) dědičností, b) stresem.