ˇ...ještě čtu, že jste rozvedeni...no, zrovna jsem si v určitých situacích s nejmladším synem říkala, že je někdy fajn, že má doma tátu...přece jen budí takový ten aktivní respekt...
Synovi bude 17 za pár dnů. Marjánu zkoušel v 15, přišla jsem na to hnedka (nějak na všechno přijdu, mám asi radárky), jiný drogy ne...zato jsem ho občas načapala, jak popíjí tvrdý alkohol...takže jsme řešili to. Je na sebe opatrný a nemá rád, když s jeho tělem něco je...takže docela pochopil...

Ale některá prostě děcka řeší svoje problémy únikem do jiný reality (alkohol, drogy)...myslím, že to jsou většinou takoví ti hodně citliví jedinci, co je pro ně realita strašně těžká...nebo se s něčím nedokážou vyrovnat (tak myslím, že v různé intenzitě to v pubertě tak nějak občas řeší všichni)...a tam bych viděla jako východisko nabídnutí něčeho reálnýho, z čeho se radovat, proč žít, nač se těšit...únikem stejně člověk nic moc nevyřeší, je to jen jakýsi odklad...stejně ho realita dostihne dřív nebo později.
Jednoho huliče marjány máme v rodině, hulí od 13ti, skoro 20 let, je tam vážně vidět posun vnímání, myšlení...ale tam je vyloženě "zátěž" v rodině - otec alkoholik, sourozenec spáchal sebevraždu pod vlivem atd...). řekla bych, že by se asi musel stát zázrak, aby se něco změnilo...ale v 16ti je přece strašně obrovská šance...a stojí to za to investovat čas...a třeba i prostředky.