No, mluví. A my jsme tak mluvili taky. Prostě nám to přišlo "tvrďácký", dnešní terminologií "cool", a velký podíl na tom mělo i to, že nám to bylo zakazováno.
Vzpomínám si, že syn tohle začal praktikovat už ve školce, a já na to reagovala tak, že jsem ho vzala na klín a začala mu vyprávět, jak je hodný, slušný, a jaká krásná slova používá. Dost se vztekal, asi čekal úplně jinou reakci, nicméně od té doby nepamatuji, že by nás doma zkoušel "šokovat" nějakými vulgarismy. Prostě zjistil, že to nefunguje.