Eudo, tak já dítě taky cíleně nebiju...ale prostě párkrát mi to ujelo, plácla jsem, spíš to bylo v tu chvíli prostě z pocitu bezmoci, když promluvy prostě nezabíraly, odvedení pozornosti, ani nic jiného taky ne...pyšná na to nejsem, ale hádám, že se to párkrát stalo téměř každému....ale dávám si na to pozor, protože u syna to odjakživa vyvolává silnou potřebu tu agresi oplatit, takže tudy cesta nevede...jinak odmalička vysvětluju, ukazuju...ale někdy se to míjí účinkem a nejsem dokonalá, no...