Holky,
moc děkuji všem!!
Já si tak říkala, zdali nejsem příliš benevolentní. Chci ji věřit. Myslím, že je důležité, že nekašle na školu a své povinnosti si splní. V podstatě je to taková má odměna - tj. když vidím, že se snaží, nechávám ji s chlapcem bez nějakých velkých dohadů. Nyní jsme je pustili na dva dny k jeho příbuzným na hory lyžovat (sjezdovka je hned vedle domu), moji rodiče s tím ale nesouhlasí vůbec (vědí o tom, protože bydlíme v 2generačním domě). Neměli by porozumění i s tím, že u nás on občas přespí (či ona u nich). Cítím se tedy jako takový malý podvodník
. Tak jsem z toho taková rozpolcená.
Na horách my s manželem jezdíme vždy pouze na běžkách, na sjezdovce by byli sami i když bychom jeli s nimi (na což nejsou ani příliš zvědaví).
Řekla jsem ji, že se nám má po lyžování hlásit.
Jinak si uvědomuju, že je dobře, že se mi svěří. Její chlapec to má doma stejné, tak se "podporují navzájem". Před jeho zraky tedy není "divná", že mamce lecos řekne.