No a teď jsem vlastně udělala to samé, co někteří další. Radila jsem, doktorka nejsem a tvoji dceru neznám.

Za mě. Svoje paniky jsem dokázala skrývat. Třeba ráno, když jsem nemohla vstát z postele, nebyl už manžel doma. Pak jsem se zpacifikovala. On vlastně nic dramatického nepozoroval, ale můj stav mě prostě k tomu psychiatrovi přivedl. Skoro 4 roky jsem to skrývala.

A zkušenost - U Asentry jsem nezaznamenala žádné vedlejší účinky. Velmi mi pomohla. Mívala jsem problémy s tím, že jsem chtěla každému pomoci, doma pak všechno udělat - rozkrájet se a když jsem něco nemohla, přišla příšerná panika a fyzická (opravdu fyzická) bolest. S prášky jsem na tom byla s těmi snahami stejně, ale už jsem se nehroutila, že něco nestihnu. Nějak mi "naskočio", že nespasím svět a hlavní je moje draví. Jen tak můžu dál fungovat. Nezačala jsem nic flinkat, ale dělala jsem, co jsem mohla a hotovo.